Na rozhraní epoch

sakrální prostor v pojetí sochaře Ondřeje Schweigla (1735–1812)

Diecézní muzeum v Brně pořádá výstavu o významné postavě moravské umělecké scény druhé poloviny 18. století – brněnském sochaři Ondřeji Schweiglovi (1735–1812). Výstava je pořádána u příležitosti 280. výročí Schweiglova narození.

Ondřej pocházel z rodiny sochaře Antonína Schweigla (1695–1761), který do Brna přišel z rakouského města Silz v Tyrolích. K sochařskému řemeslu si tak Ondřej vytvořil vztah již v útlém dětství. Sochařem se kromě Ondřeje stal také jeho mladší bratr Tomáš (1743–1814); oba bratři ale na rozdíl svého otce získali akademické vzdělání na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Byl to však právě Ondřej, který proslavil jméno rodu po celé Moravě.

Ondřej Schweigl se za svou více než 50 let trvající aktivní kariéru stal jedním z nejvýznamnějších umělců na Moravě – byl ceněn pro svou erudici, charakter, společenskou aktivitu, znalost umění, především však pro svou vysokou uměleckou úroveň, jež se netýkala pouze sochařských dovedností. Vyznačoval se citem pro architektonicko–sochařské ztvárnění sakrálního prostoru a ještě na počátku 19. století byl považován za nejžádanějšího umělce na Moravě. Výstava jej proto představuje nejenom jako sochaře, nýbrž také jako kreslíře, dekoratéra, architekta a učence.

Přibližně prvních dvacet let Schweiglovy tvorby od konce 50. let do začátku 80. let 18. století bylo spjato s velkými zakázkami pro klášterní, kapitulní, šlechtické i farní kostely a kaple, jejichž výzdoba se nesla v intencích barokní zbožnosti. Nástup Josefa II. (1780–1790) na trůn rakouské monarchie způsobil ostré vymezení se vůči barokní religiozitě, což se promítlo také do návrhů výstaveb kostelů a jejich vybavení: namísto chrámů uchvacujících „smysly i představivost“ byly státními úřady prosazovány kostely, které by svou jednoduchou a úspornou výzdobou nerozptylovaly věřícího. Jak by měl nový typ kostela vypadat, nebylo však mnohdy ani na vysokých místech státního aparátu vždy úplně jasné. Význam a celkový úspěch Ondřeje Schweigla v éře josefinismu, kdy realizoval interiéry bezmála tří desítek kostelů, spočívala v jeho schopnosti vhodně reagovat na změněné požadavky doby. Dovedl nabídnout přijatelný kompromis mezi požadavky státních úřadů a stále živou pozdně barokní tradicí. Díky své autoritě vzdělaného umělce dokázal představu o novém pojetí sakrálního interiéru také utvářet. Smrtí Ondřeje Schweigla nastal definitivní konec éry barokního sochařství na Moravě.

Exponáty stejně jako panely výstavy prezentují Schweiglovu více než padesátiletou uměleckou dráhu – instalovány jsou skulptury a jiné umělecké předměty vznikající ve Schweiglově dílně od 60. let 18. století až do počátku 19. století. K unikátním exponátům bezpochyby patří socha adorujícího mouřenína či soubor dřevěných reliéfů z dnes již neexistujícího hlavního oltáře pro brněnskou katedrálu sv. Petra a Pavla. Celá výstava je doplněna Schweiglovými návrhy oltářů a jiného kostelního vybavení pro několik moravských kostelů. Výstava je umístěna v kryptě brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Otevřeno denně mimo pondělí 10–17 hodin, čtvrtek pouze do 16.15 hodin.

Výstavu „Na rozhraní epoch“ zpestří v jejím průběhu také několik doprovodných akcí v podobě komentovaných prohlídek expozice, tematických přednášek a výstavy Pietas urbis: měšťanská zbožnost v době Ondřeje Schweigla v atraktivním prostředí tzv. Propité věže katedrály sv. Petra a Pavla. Zároveň budou od toho data v prostorách Diecézního muzea vystaveny výtvarné práce žáků Cyrilometodějské církevní základní školy Brno, jejichž tématem je motiv anděla.

Zpět